Mavic Air 2: Česká MEGARECENZE díl 1/2

Vytvořeno

02.06.2020

počet zhlédnutí: 2

V dnešním testu se budeme důkladně věnovat těmto tématům:

Obsah balení
Konstrukce
Akumulátory a nabíjení
Dálkový ovladač
Senzory a úložiště
Aplikace DJI FLY
Předletová příprava
První start
Shrnutí

Obsah balení

Mavic Air 2 se prodává ve dvou odlišných baleních - levnější základní verzi a ve variantě Fly more combo. V základní verzi najdete samozřejmě letadlo s akumulátorem, český návod k obsluze, ochranný kryt kamery pro transport, 230V nabíječ, dále pak dálkový ovladač, USB-C kabel, 3X propojovací USB kabel pro telefon, 3 páry vrtulí a 2 sady kniplů.

U verze Fly More Combo pak dostanete k výše zmíněnému navíc: 2x akumulátor, 3 páry vrtulí, sadu ND filtrů (ND16, ND64, ND256), nabíjecí stanici pro 3 akumulátory, tašku a adaptér power banky.

Vše je velmi kvalitně a bezpečně zabaleno. Nový majitel má při rozbalování pocit, že rozbaluje prémiový, značkový výrobek. Video z unboxingu základní verze je i v našem prvním videotestu:

Konstrukce

Na první dotek je Mavic air 2 hodně pevný, robustní, dobře vyrobený. Mechanismus sklápění ramen je velmi kvalitní se silnými pružinami, nikde nezpozorujete žádném vůle. Tělo dronu je z tvrdého plastu s viditelnou texturou jakoby kůže. Spodek letadla je z kovu. Kamera je plastová, ale rozhodně nepůsobí nijak lacině. Ve složeném stavu mi přišlo letadlo skoro až těžké, byť se s hmotností 570 g jedná o velmi lehkou váhu.

Vlevo se nachází konektor USB-C pro čtení fotografií a videa a případně letových dat z černé skříňky. Napravo je slot pro microSD paměťovou kartu. Tlačítko pro spárování letadla s jiným ovladačem se na těle nenachází, to zajišťuje tlačítko na akumulátoru, který s letadlem neustále datově komunikuje.

Akumulátory a nabíjení

Pro pohon letadla je použit Li-Pol akumulátor se třemi články o celkovém nominálním napětí 11,55V (max 13,2 V) o kapacitě 3500 mAh (40,42 Wh). Poskytuje dostatek energie až na 34 minut letu. Hmotnost akumulátoru je 198 g, což je zhruba 54% hmotnosti letadla, v součtu pak letadlo s akumulátorem váží 570 g. V zapínacím tlačítku jsem velmi elegantní 4 LED diody, které indikují úroveň nabití. Jedním kliknutím si baterii pouze změříte, následným druhým stiskem a podržením ji pak zapnete.

Pojistky akumulátoru jsou poprvé u DJI z kovu, což velmi oceňuji. Máte tak důvěru v to, žeje ani při hrubším zacházení nezlomíte a akumulátor bude v těle letadla vždy řádně zabezpečen.

Pomocí adaptéru power banky dodávaným ve verzi Fly More Combo můžete z pohonného akumulátoru pro letadlo vytvořit 5V 2A powerbanku pro nabití mobilních zařízení nebo dálkového ovladače přímo v terénu.

Akumulátor je stejně jako všechny letové akumulátory DJI inteligentní. Při delší nečinnosti se dokáže sám vybít na cca 50%, čímž se prodlužuje jeho životnost. Monitoruje průběh nabíjení a vybíjení při provozu, po celou dobu letu snímá napětí na článcích, odběr, zapisuje počet cyklů. Tyto informace zároveň zaznamenává během letu i řídící jednotka do černé skříňky.

Akumulátory můžete nabíjet jednotlivě, nebo v nabíjecím HUBu. Dálkový ovladač lze nabíjet z USB výstupu přímo z nabíječe viz obrázek:

Dálkový ovladač

Ovladač prošel oproti předchozím verzím Mavic velkou změnou. Telefon se již nevkládá do čelistí pod kniply, ale nad kniply. Antény jsou integrovány ve výsuvném držáku.

Změnilo se i uspořádání konektorů. Na spodní straně nového ovladače je USB-C pouze pro nabíjení (U starších verzí sloužilo i pro připojení telefonu nebo tabletu). Jediný datový konektor USB-C je skrytý pod mechanismem pro uchycení telefonu. Ovladač je již z výroby s letadlem spárovaný a není tedy třeba nic dělat, vše ihned funguje. Kniply jsou odjímatelné a jsou ukryty okolo nabíjecího konektoru na spodní straně.

V ovladači je vestavěný systém Ocusync 2.0 pro přenos řídících povelů a náhledu obrazu z letadla. Druh přenosového systému je přitom velmi zásadní pro provoz a mnoho začínajících pilotů tento parametr při výběru nezohledňuje, nebo podceňuje. Oproti standardnímu wi-fi přenosu, který má předchozí verze Mavic Air a Mavic Mini, Ocusync 2.0 komunikuje s letadlem paralelně po 8 kanálech a maximálním datovým tokem až 40 Mbps (Co je to datový tok?). To má významný vliv na kvalitu spojení a objem přenesených dat. Ocusync funguje oproti levnějším wi-fi přenosům na několikrát větší vzdálenosti a funguje stabilně i v silně zarušeném prostředí, např. ve městě, kde jsou všudypřítomné sítě wi-fi. Ocusync 2.0 umí fungovat současně v pásmech 2.4 a 5.8 GHz. Nemusíte se tak o nic starat a máte téměř vždy plynulý, čistý 720p nebo 1080p živý náhled a stabilní spojení s letadlem až na několik kilometrů. Zpoždění obrazu, neboli latence, je pouhých 120-130 ms.

Z řady Mavic disponuje technologií Ocusync 2.0 i Mavic 2, starší verze Mavic Pro (ve verzi 1.0) a z příslušenství pak Smart controller a brýle DJI Goggles.

Telefon se k ovladači připojuje výhradně kabelem. Jediným bezdrátovým prvkem tak zůstává Ocusync a to je dobře, nedochází totiž k další latenci ani interferencím. V balení jsou dodávány 3 USB kabely (USB-C - Lighting, USB-C - USB-C, USB-C - UBS-Micro) o délce 15 cm. To postačuje k připojení všech telefonů do podporované velikosti 180 x 66 x 10 mm (V závislosti na výrobci telefony do uhlopříčky cca 6,7 palce).

DJI poprvé porušilo nepsané pravidlo, kdy do všech současných ovladačů pro řadu Spark a Mavic bylo možné bez speciálních adaptérů jako největší zařízení vložit Apple ipad mini (7,9”) s výškou 200 a šířkou 134 mm (a samozřejmě tablety do této velikosti). To již u Mavic Air 2 možné není. Ovladač k Mavic Air 2 je tak bez dalších adaptérů určen výhradně pro telefony.

Baterie v ovladači narostla na 5200 mAh při 3,7V a výdrž je 240 minut na jedno nabití. To je velmi příjemná zpráva pro již zmíněného žrouta energie Ocusync 2.0. Výkonný přenosový systém větší akumulátor zkrátka potřeboval. Stav baterie indikuje ovladač pomocí 4 diod, procentuálně se ho dozvíte na displeji připojeného telefonu.

Přímo na ovladač je možné samozřejmě ovládat letadlo pomocí kniplů, ovládat náklon kamery pomocí kolečka na levém ukazováčku a přepínat letové režimy (TRIPOD-NORMAL-SPORT). Další zkratky na ovladači jsou pak zdvojeně, lze je provést i z mobilního telefonu. Jedná se o spoušť kamery, přepnutí režimu foto/video, vyvolání a pozastavení návratu domů + programovatelné tlačítko. Ovladač se velmi dobře drží a kolečko na naklápění kamery je větší, než u starých ovladačů. Kameru tak ovládáte s vyšší přesností a jistotou.

Senzory a úložiště

K navigaci venku Mavic Air 2 používá anténu GPS, barometr, kompas a IMU (Inerciální jednotku obsahující gyroskopy a akcelerometry). Pomocné kamery vpředu a vzadu mají na starosti detekci překážek a odhad vzdálenosti. Díky tomu dokáže letadlo velmi přesně automaticky sledovat objekty. Přední Kamery vidí 71° horizontálně a 56° vertikálně, zadní pak 44° horizontálně a 57° vertikálně.

Pro létání uvnitř pak slouží Vision system na spodní straně, který využívá 2 optické kamery a IR senzory. Rovněž si při horším osvětlení dokáže pod sebe posvítit diodou, aby zřetelně viděl texturu povrchu. Vision system funguje až do výšky 30m a asistuje i GPS při létání v exteriéru. Vision system nemusí fungovat korektně nad povrchem, kde je nečitelná textura, nebo se neodrazí zpět vyslaný IR paprsek. To je např. sníh, voda, vysoká tráva nebo koberec, apod.

Mavic Air 2 pro fotografie a videa disponuje vnitřním úložištěm 8GB, samozřejmě lze rozšířit microSD paměťovou kartou. Interní úložiště je spíš nouzová záležitost, pokud si kartu zapomenete. A to byste opravdu neměli, nahrává video o datovém toku až 120 Mbps, takže velké úložiště se bude hodit. Podporuje karty do velikosti až 256 GB.

Aplikace DJI FLY

Zbrusu nová aplikace FLY zajišťuje komunikaci mezi vaším telefonem a dálkovým ovladačem a tedy celým letadlem. Nahrazuje stávající software DJI GO 4. Aplikaci FLY lze nainstalovat pouze na 64-bitová zařízení. Takže pokud se vám doma válí 5-ti letý Androidí telefon, který již nepoužíváte a chtěli byste ho jako pilotní displej, tak vám pravděpodobně již neposlouží. Pokud váš telefon je s aplikací FLY kompatibilní ověříte jednoduše buď podle seznamu podporovaných telefonů, nebo tak, že zkusíte aplikaci přes Google Play nebo Appstore jednoduše nainstalovat. Pokud se vám v obchodě aplikace nezobrazí, pak je třeba pořídit novější zařízení.

Síla aplikace DJI FLy je v jednoduchosti.Velmi přehledné grafické rozhraní se oproti staršímu GO 4 nechvástá po celé obrazovce tím, co všechno umí a nenutí tak začínající piloty se neustále ptát k čemu slouží ta nebo ona ikona.

Aplikace má srovnatelné funkce s již zmíněnou GO 4, avšak nedává to tolik najevo. Tak například zkušenější piloti, kteří si budou chtít nastavit histogram, mřížku 3x3, středový bod, detekci přepalů a podobně, tuto možnost mají. Tyto pokročilé funkce kamery jsou však ukryty trochu hlouběji v nastavení, nikoliv pod ikonou hned z úvodní stránky. Faktem je, že většina uživatelů Mavic Air 2 o těchto funkcích ani neví, ani je nepotřebují. Ten, kdo ví, jak s kamerou pracovat, si tyto funkce najde a zapne. Ostatním to nechybí. A stejné je to se vším dalším, například se sledováním objektů. Dřív bylo nutné tlačítkem u levého okraje displeje zapnout inteligentní funkce, vybrat tu správnou a její režim, poté označujete objekt. Jak je to v DJI FLY? Prostě kdykoliv označíte objekt, vyberete si, jak ho má letadlo sledovat a je to. Jednoduché, efektivní a přehledné.

Aplikace má v sobě i modul mapy včetně bezletových zón. (Více o bezletových zónách se dozvíte zde). Mapa však ve fázi spuštění aplikace není viditelná, je třeba si jí zvěšit ikonou vlevo dole. Hodně začínajících pilotů létá na dohled v řádu desítek metrů a tak nebude neobvyklé, že začátečníci zjistí až po nějaké době, že tam nějaká mapa vůbec je. Odemykat bezletové zóny můžete stejně, jako dřív - jak je to popsáno v tomto článku.

Předletová příprava

Před první startem je samozřejmě nutné letadlo a ovladač plně nabít a provést případné aktualizace softwaru. Poté je třeba nasadit vrtule. Proč správně? Vrtule jsou pravotočité a levotočivé, stejně tak motory. Musíme nasadit správnou vrtuli na správný motor. Pomůže vám v tom barevné označení.

První lety doporučuji provádět vždy v exteriéru, kde je dostatek místa. Nezapomeňte provést kalibraci kompasu, počkat na zápis pozice GPS pro návrat a nestartovat v blízkosti kovů (např. střecha auta, podzemní parkoviště, apod.). To může velmi negativně ovlivnit kompas, tak pozor na to. Zároveň dejte kameře dost prostoru na to, aby se po zapnutí mohla provést inicializaci. Vysoká tráva jí může vadit.

Pokud zakoupíte Mavic Air 2 v autorizované prodejně DJI TELINK, obdržíte ke klasickému návodu ještě rychlý start pro aplikaci DJI FLY v českém jazyce. V něm jsou na několika kartách shrnuty ty nejdůležitější informace pro aktualizace softwaru, první start a správné nastavení letadla. Ideální pro ty, kteří neradi čtou návody. Nicméně důrazně doporučuji si velký návod přečíst, přeci jen se jedná o dražší zařízení, které létá a je dobře, abyste byli se vším seznámeni, než půjdete do vzduchu.

První start

Letadlo mám nachystané na trávě, předletová příprava je za mnou a já se těším, co mi nový Mavic Air 2 ukáže.

Startuji motory, vzlétám a jsem velmi překvapen. Letadlo je tiché, stabilní a hned po startu ve výšce několika metrů nad zemí drží pozici s maximální přesností snad na milimetr přesně. Let je velmi stabilní, Mavic Air 2 poslouchá moje povely naprosto přesně. Již prvních pár vteřin ve vzduchu vás přesvědčí o tom, že udávanou hodnotu rychlosti větru 10 m/s bez problémů zvládne. Nebál bych se s ním letět, i kdyby byla aktuální síla větru na hraně.

Zkouším různé letové režimy. Základní je režim NORMAL. V něm je běžně rychlost omezená do takové míry, aby vás přední a zadní antikolizní čidla stihla včas zastavit, pokud byste se vydali směrem k překážce. Je to zhruba 10 m/s.

V režimu SPORT je to něco jiného. Čidla jsou vypnutá a vše je na vás. I v režimu SPORT vám ovšem asistuje GPS, takže letadlo drží na místě a než se rozletíte, žádnou změnu prakticky nepoznáte. Potom je to ovšem jiná písnička. Letadlo je agresivní, rychlé, ovšem tříosá stabilizace kamery nemá ani v tomto módu sebemenší problém.

TRIPOD je naopak velmi pomalý letový režim, vhodný pro pomalé a přesné létání. Po přepnutí do tohoto módu je letadlo vláčné, pomalé, jemné. Tento režim rozhodně doporučuji při létání v blízkosti lidí a jiných objektů.

Po podržení návratového tlačítka letadlo začne stoupat do předem stanovené výšky a vrací se na místo startu +- 1 metr. Návrat domů můžete kdykoliv ukončit opětovným podržením návratového tlačítka, nebo na displeji v aplikaci FLY a přistát ručně. Letadlo se při přistání na zem nemůže převrátit, podvozek je na koncích předních ramen a vzadu. Byť je letadlo možné chytit i do ruky, důrazně tuto možnost nedoporučuji zejména začínajícím pilotům, ale ani ostříleným profesionálům. Kromě přehmatu a strčení prstů do vrtulí zároveň hrozí, že svou rukou zcela zmatete spodní vizuální systém a letadlo může mít tendenci vám utíkat, nebo přidat plný plyn. Letadlo standardně kontroluje přistávací plochu, zda je dostatečně velká a rovná. Pro přistání v extrémních podmínkách lze v případě potřeby spodní systém zcela vypnut, to pokud potřebujete přistát např. na houpající se loď, na malou plochu, nebo právě do ruky.

Shrnutí

První dojmy z nového kousku Mavic Air 2 jsou pozitivní. Je malý, kvalitně zpracovaný, výkonný, snadný na obsluhu a disponuje jedním z nejlepších přenosových systémů současnosti.

Pokud jste recenzi dočetli až sem, děkujeme Vám. V druhé letové části této MEGARECENZE se budeme věnovat následujícím tématům: